Úvaha - Žít či nežít.

16. prosince 2010 v 18:05 | Uzavřená |  Názory, téma týdne
Měli jsme domácí úkol, napsat úvahu na téma žít či nežít. Toto téma mi vůbec nesedlo, nevěděla jsem - o čem psát. Nakonec jsem si vybrala téma Potrat. Předem se omlouvám za chyby, je to neopravená verze a nějak jsem líná to opravit.


Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad budoucností. Život si můžeme nalinkovat, ale ne vždy nám vše vyjde. Vybrala jsem si téma, které se časem může dotknou každé ženy - potrat. V některých zemích je v dnešní době stále zakázaný. V zemích, kde převládají věřící, jsou zakázané. Jedno z desatera říká: "Nezabiješ".  Každý má právo na život a to i nenarozené dítě.

Existují případy, kdy těhotenství provázejí komplikace. Během těhotenství můžeme zjistit, že dítě bude po narození trpět Dawnovým syndromem, nebo bude mentálně postižené. Bude mít jeho život smysl? Nikdy nebude moci žít jako ostatní. Novorozené dítě potřebuje pozornost, co teprve dítě postižené, potřebuje jí dvakrát více. S tím přicházejí i další starosti. Časté návštěvy u doktora, čekání ve strachu na výsledky testů… Pokud bych se dostala do takovéhle situace, byl by potrat řešením. Možná bych toho časem litovala, ale nebyl by to život ani pro mne natož pro něj. Dítě by potřebovalo pozornost celý den, rostlo by, ale stále by potřebovalo moji pomoc. Obdivuji rodiny, kde i s tímto rizikem do toho jdou. Bohužel, ale takto končí mnoho manželství, nezvládnutím situace jedním z partnerů.

V dnešní době se věk, kdy si pořizují ženy děti stále zvyšuje. Dávají přednost kariéře a pohodlnému život bez zodpovědnosti, které dítě představuje. Většinou nejsou na tento přírůstek připravené. Nedokázali by se o něj postarat, dám jim potřebnou lásku, připravit je na skutečný život, protože mnohdy nemají jasno, co samy chtějí. Pro ně je řešením potrat.
Není to jediný příklad, kdy se žena rozhodne interrupci podstoupit. Vezměte si příklad znásilněné dívky, která posléze zjistí, že je v očekávání. Její potomek by jí stále připomínal, co se stalo. Nejsem si jistá tím, že by dítěti dokázala dát potřebnou lásku, když je jeho početí spojeno s tak hrůznou vzpomínkou.

Život není spravedlivý. Některé si miminko přejí - nemohou je mít. Jiné mohou mít, jenže nechtějí. Podle mě by dítě neměla vychovávat matka, která je nechce. Nikdy ho nebude vychovávat s takovou láskou a péčí. Jsem ráda, že jsou interrupce v naší zemi povoleny, protože v některých životních situací jsou nevyhnutelné.


 


Komentáře

1 Barčaッ Barčaッ | Web | 16. prosince 2010 v 18:28 | Reagovat

Zajímavý a krásně napsaný článek:)
Naprosto s tebou souhlasim:)

2 Great Mhery Great Mhery | Web | 16. prosince 2010 v 19:06 | Reagovat

Myslím, že kdyby se mi mělo narodit vážně postižené dítě, tak bych na potrat šla, abych ho ušetřila těch muk lidského života, které by ho čekaly. Nic by z něj neměl a já sama bych na tom byla blbě...
Ale to říkám dnes tady a teď, kdoví co jednou bude.

3 Kate Kate | 2. dubna 2011 v 21:16 | Reagovat

hezky a pravdivě jsi to sepsala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama