4. Nečekané události

24. března 2011 v 22:00 | Uzavřená
Byl jsem z domu déle než měsíc. Neměl jsem stále místo, kde jsem zůstával. Kde se dalo, tam jsem na noc složil hlavu. Ať již to byla lavička v centrálním parku, pláž či nějaká rozestavěná novostavba. Neměl jsem peníze na to, abych si něco zaplatil, byl jsem úplně švorc.


Práci jsem si ovšem nakonec našel. Na stavbě potřebovali výpomoc. Chodil jsem pomáhat každé ráno od sedmi hodin do neurčita. Občas jsem končil v osm večer někdy i dříve. Byla to dřina, většinou jsem byl rád, když jsem našel místo, kam složit hlavu. Výplatu dostanu až příští měsíc, takže zatím nemám za co, kde něco nakoupit.

Samozřejmě nemohu zapomínat na onoho mladého muže, kterému jsem se snažil ukrást auto, ale byl jsem při tom činu chycen. Tenkrát jsem si s ním úžasně popovídal. Možná jsem mu řekl o sobě tolik věcí, právě protože jsem ho neznal. Momentálně nemohu říci, že bych ho neznal, protože téměř každý večer, chodím po zavírce do onoho komixového obchůdku, kde pokaždé shlédneme nějaký nový film. Většinou jde o komixová filmová zpracování nebo animované filmy. Miluje je totiž.

Toho kluka jsem začínal brát jako rodinu - mimochodem jmenuje se Seth. Po příjmení jsem nikdy nepátral k ničemu jsem to nepotřeboval. Sám jsem věděl, že pochází z bohaté rodiny, ale tady pracuje, aby zaplnil svůj volný čas. Nemá žádné kamarády, ve škole ho šikanují - je pro ostatní vzduch. Já mám stále větší potřebu ho chránit, pomáhat mu. Přijde mi jako mladší bratr, už vím, jak to cítil Trey. Seth mi ho dokonale nahrazuje. Nepřijdu si tolik prázdný jako doposud, přijdu si, že opět se mám na koho obrátit.

Jako každý večer jsem vešel do obchůdku, podíval jsem se na něj: "Tak jsem tu, na co se podíváme dneska?" "Dneska na nic, jdeme k nám", shlédl mě pohledem. " K vám? Proč?", povytáhl jsem obočí. "Potřebuješ sprchu, jídlo a pořádně se vyspat" " To už tolik smrdin nebo co? Koupal jsem se včera…", pobaveně jsem na něj pohlédl, "nemůžu přeci jen tak k vám přijít a najíst se, vyspat se tam a odejít"

"Kdo říká, že ne? S tátou jsem všechno domluvil, máma není proti, můžeš u nás zůstat, jak dlouho budeš potřebovat. Vysvětlil jsem tátovi tvojí situaci, neboj u nás tě nikdo neukousne. Nemůžeš přeci stále přespávat bůh ví kde." Chtěl jsem něco namítnou, věděl jsem, ale že má pravdu. Vzal jsem si své věci a vyrazili jsme k nim. Cestou jsem mlčel, dvakrát moc se mi to nelíbilo, ale každopádně teplou sprchou přeci nemůžu pohrdnout. Dorazili jsme k nim, řekl jsem mu, že přijdu za chvíli. Před branou, která ohraničovala jejich pozemek, jsem si zapálil. Musel jsem si dát něco na uklidnění. Spokojeně jsem potáhl cigaretový kouř, když jsem ji zahlédl.

Měla na sobě krátké šortky, které jí končili těsně pod zadkem, k nim měla jen modré tílko. Postávala u hlavní cesty, zřejmě na někoho čekala. Chvíli trvalo, než mě zpozorovala. Zvědavě popošla blíž, usmála se. "Můžu?", podívala se na mě svýma modrýma očima a usmála se. Neprotestoval jsem, beze slova jsem jí zapálil cigeretu.

Její zvídavý pohled mě prohlížel od paty k hlavě. "Nejsi místní, že?", rukou si prohrábla vlasy a dala si je z ramene pryč. "Ne, jsem kamarád… Setha", usmál jsem se. Chvíli jsem si povídali, vypadala opravdu dost sympaticky. Zhruba za deset minut pro ní přijelo auto, z kterého vykoukl kluk v mých letech. " Tak pojď, kotě", prohlásil. Nastoupila do auta a to zmizelo v zatáčce. Chvíli jsem se za tím autem ještě díval.

"Notak, kde jsi? Ty ses bavil s Marrisou Cooperovou? Je to moje sousedka už od narození a řekl bych, že ani neví, že bydlím vedle ní", vzdychl a vzal mě dovnitř. Zvenčí celý ten barák vypadal opravdu honosně, ale když jste vešli dovnitř, až poté vám to všechno vzalo dech. Takového místa, vybavení…

Jen jsem se fascinovaně rozhlížel kolem sebe. Nevěděl jsem, co na to mám říci. Seth mě sledoval s pobaveným výrazem. " Tak tohle je Ryan, Ryan Atwood", představil mě svým rodičům. Zůstal jsem zírat, když jsem zjistil, kdo je vlastně Sethovým otcem. Nevěřil jsem vlastní očím, jen jsem přešlápl a poslušně pozdravil. Byl jsem v rozpacích, měl jsem tisíc chutí co nejrychleji odejít.


 


Komentáře

1 Tottie Tottie | Web | 25. března 2011 v 10:22 | Reagovat

Páni, napínavý konec! Tak to má být, napnout čtenáře tak, aby se těšili na další kapitolu ;D! Já se na ní teda těším :)

2 Tottie Tottie | Web | 25. března 2011 v 13:36 | Reagovat

Jinak hlídání malých dětí sice zábava je, ale bráškovi jsou teprv 2 měsíce, takže moc srandy s ním ještě není :)

3 Karoll Karoll | Web | 26. března 2011 v 9:19 | Reagovat

ahoj, na mém blogu je zadání prvního kola soutěže, ve které jsi se svým zvířátkem přihlášená :) hodně štěstí při plnění úkolu :)

4 Tottie Tottie | Web | 26. března 2011 v 20:34 | Reagovat

Jojo, dožíjdějící to maj těžký..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama