6. Zmatenost

29. března 2011 v 17:34 | Uzavřená
Zbytek večera se můj pohled stále stáčel k Marrise a Lukovi. A tak to chodilo téměř každý večer. Měl jsem tisíc chutí jít, a tomu klukovi vrazit pár facek. Zřejmě bych moc úspěchu nesklidil. "Žádný problémy, nebudu vás tu od sebe odtrhávat", objevila se vedle mne barmanka. "Neboj, nemám to v plánu", ujistil jsem jí. "Jistě, úplně ti věřím. Nic si s ní nezačínej, s každým si jen hraje a dělá ze sebe hroznou chudinku. Zatáhne každého akorát do problému, nechápu, co na ní vidíte.", pohlédla na mě důležitě.


Chvíli jsem si jí jen zkoumavě prohlížel. Marissu jsem chtěl, měl jsem jí svým způsobem rád, možná víc než jsem si byl schopen přiznat, ale Alex mě přitahovala fyzicky. Chtěl jsem ji. Zbytek večera jsme si povídali. Našli jsme společné zalíbení v muzice.

Když vyhnala ven poslední lidi, pomohl jsem jí s úklidem. Ona myla špinavé sklo a já jí ho snášel ze stolů. Poté jsem jí šel vyprovodit, jsem přeci jen slušně vychované dítě. Před jejím bytem jsem se zastavil. "Tak zřejmě dobrou noc", pousmál jsem se a udělal jsem pár kroků stranou. "No, můžeš jít nachvíli dál…", podívala se na mě tím svým zvláštním pohledem.

Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem kolem ní prošel dovnitř. Už ve dveřích jsem měl takový zvláštní pocit, rozhlédl jsem se kolem sebe. Obvykle to netrvalo dlouho a již při vstupu do budovy lítalo oblečení na zem. Ani tentokrát to nebylo jinak. Poté, co zavřela dveře, přitáhla si mě k sobě za pásek od kalhot.

Nečekal jsem, že by holka jako ona, šla, jen tak lehce sbalit. Zřejmě to ani jeden nebereme nijak vážně, prostě jen další úlet. Pocházíme oba ze stejné společenské vrstvy a tak to prostě chodí, normální věc. Oplácel jsem jí její horlivé polibky. Moje ruce přejížděly po jejích bocích.

Byt nebyl moc velký, takže jsem k posteli hravě trefil. Těžko říci, co se mi v té chvíli motalo hlavou. Bylo to zvláštní, nebyla to jen nějaká rychlovka. Mezi námi muselo být něco víc. Dlouho jsme se jen mazlili, než jsme přešli dál. Usnula mi v náručí, sledoval jsem jí, jak spí. Vypadala tak hrozně nevině a bezbranně. Sžíraly mě výčitky svědomí. Přišel jsem si, jako bych Marissu podvedl. Zároveň jsem se cítil naprosto spokojeně a naplněně. Nechápal jsem, co se semnou děje.

Ráno mě vzbudil domovní zvonek, vyhrabal jsem se z postele, vzal si na sebe trenky a popošel ke dveřím. Po zjištění, kdo zvonil, mnou projel chlad. Jediným pohledem na mě bylo člověku jasné, k čemu mezi mnou a Alex došlo.

" Ehm, no… předpokládám, že tu je, já přijdu dýl…", jen lehce zakoktala. Vůbec se nesnažila zakrýt svůj bolestivý, zlomený a zklamaný výraz. Ubíjelo mě to. "Neudělal jsem nic, špatného", probodl jsem jí pohledem. "Jistě, mě se snažíš sbalit a chrápeš si s ní", vyjekla. "Do toho ti nic není, Marisso. Vždyť chodíš s Lukem…", oponoval jsem. "Rozešla jsem se s ním, kvůli tobě, parchante". Dostal jsem facku. Jen jsem si přiložil ruku na tvář a zíral jsem za ní. Kdo se v ní má vyznat, když se chovala tak lhostejně. Co budu dělat? Vždyť jí mám rád, nebo je právě Alex ta, kterou mám radši?

"Kdo to byl?", ozvalo se z bytu. Tahle hlasitá scéna jí zřejmě vzbudila.

Předešlá kapitola/ Následující kapitola
 


Komentáře

1 Tottie Tottie | Web | 29. března 2011 v 19:50 | Reagovat

Skvělá kapitola, a ten konec, páni! Chudák, musí z toho všeho být dost zmatenej, takový scény hned po ránu :D. Je to skvělý, píšeš skvěle, vážně se těším na další díl, jen tak dál ;-)

2 Tottie Tottie | Web | 29. března 2011 v 20:02 | Reagovat

Jojo, sněženka a bledule, moje prokletí.

U nás už je převážně teplo. Jen mě štvou ty změny teplot. Ráno je zima, dám si na sebe bundu, ale když jdu ze školy, mikinu i bundu tahám v rukách.

Děkuju, můj mobil focí celke dobře, náš foťák je šunt :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama