Žalobníček

Pouhý výlev všeho...

31. března 2011 v 18:58 | Uzavřená
Sedím a zírám do monitoru, vedle mě na zemi leží zatím netknutá taška, zřejmě bych se měl začít učit, místo toho svého nic nedělání. Popravdě na to nemám jedinou myšlenku. Přemýšlím tu nad svým zpackaným životem. Bože, poslouchám se? V osmnácti letech budu tvrdit, že mám zpackaný život, jsem to ale človíček zralý leda tak na psychologa, vážně.

Již více nejsem členem.

18. března 2011 v 12:45 | Uzavřená
Vlastně to nebylo ani dlouhé přemýšlení nad tím, zda zůstat. Bylo až moc záporných věcí, které mi prostě vadily. Vím, že jsem se zařadila mezi blogy, které nikdo neprohlíží a reklamy se mi tu stejně budou objevovat, ale nemohla jsem si pomoci.

Kvalita Ak, rapidně klesla. Nemohla jsem v něm najít to své a nebyla jsem spokojená s jeho fungováním. Když nejsem spokojená, zřejmě bych v něm i neměla být, proto jsem odešla.

Dneska má narozeniny mé sluníčku, takže všechno nejlepší a přijedu. Jedu za slečnou W. Jsem za to ráda, protože jsem už unavená z všeho učení a tak. Unavuje mě to a již dva týdny mám plné učení, dopisování, zkoušení, písemek, rodinných neshod, školních neshod a žádná zábava.

Takže doufám, že si výlet k W užiji, ale s ní vždy.

28.2.2010 - Zítra povinnost volá.

28. února 2011 v 18:27 | Uzavřená
Vážně už ani nevím, jaké to je, jít do školy. Učit se. Celé tři týdny jsem byla doma. Dva protože jsem byla nemocná a třetí, protože byli Jarní prázniny. Učení mám sice doplněné, ale i tak, nic neumím. Jarní prázdniny jsem téměř proležela v posteli, stále mi není dobře. Byla jsem na ORL.

18.2.2010 - Od doktora k doktorovi.

18. února 2011 v 13:21 | Uzavřená
1
 No zřejmě mi prostě tento rok není souzeno, být v klidu. Minulý rok začal hádkou s kamarádkou, s kterou se již od té doby nestýkám a tenhle rok začíná se zdravotními problémy.

Jsem již 14 dní doma. Byla jsem poslána na alergologie, kde mi zjistila, že má imunita je v háji. Byla jsem poslána na ORL, kde mi zjistili nějaký nádor (Nějaký nwm, jak se tomu říká, není to rakovinný.. ) ale i tak..

Příští týden (O jarních prázdninách) jdu na CT dutin. Poté v pondělí na kontrolu, kde mi řeknou, zda budu muset na operaci.

Ve škole je toho spousta a já jsem nějak prostě.. utahaná, ale i tak psychicky.. Nějak to stě dopadne. =)

6.2.2011 - Po vysvědčení

6. února 2011 v 15:55 | Uzavřená
1
Letošní zima si s námi pěkně hraje. Zprvu sněhu hora a teď se to střídá - zima - nic - zima - nic. Sice tyto fotky nejsou z téhle oblevy, ale z té předtím, ale plně vystihuje atmosféru počasí.

K vysvědčení - no měla jsem 8 dvojek. Sice to zřejmě na třetí ročník střední školy jde, ale já chci víc, chci lepší. Tákže doufám, že to do konce roku stáhnu o pár dvojek méně a budu mít vyznamenání.

Moje předsevzetí chodit spát v týdnu před půlnocí se zatím vcelku plní. Jsem spokojená, alespoň nejsem tak utahaná.

Tento víkend u nás byla opět Werý, takže jsem měla o zábavu postaráno. Ikdyž jsem byla dosti "chcíplá" nachlazení mě zmohlo. Byli jsme na kámošově maturitním plese musím říci, že se vcelku vyvedl. Zábava byla. Sice ani jeden los, co jsme si koupili nevyhrál, ale jeden kluk nám dal slivovici s medem, takže zřejmě se s tím nechtěl tahat. =D

19.1.2011 - Uzavírání známek

19. ledna 2011 v 12:04 | Uzavřená
1
Stálý přísun učení už mě vážně štve.

Učila jsm se na angličtinu 150 slovíček, nakonec jsem je do písemky vůbec nepoužila. Hrůza. Navíc mám ze čtvrtletní práce za 3.

Jelikož tam mám nějaké známky jako: 1 1 1 1- tak dostanu dvojku na vysvědčení, za co jsem hrozně vděčná.

15.01.11 - Zůstaňme nohama na zemi.

15. ledna 2011 v 20:16 | Uzavřená
1
Sama sebe bych mohla charakterizovat zřejmě takto - prvotřídní blbec. Vždycky jsem na sebe kladla velký nároky. Chtěla jsem vynikat - být v něčem nejlepší, ale nikdy se mi to nepovedlo. Vždycky se našel někdo ještě lepší.

Tak jsem se prokousala základní školou, kde jsem sice patřila k těm lepším, jak sportovně tak učením, ale nikdy ne - mezi ty nejlepší. A skončila jsem až na střední škole. Jo, té mé noční můře, z které se prostě stál nemohu probudit.

13.01.11 - Zase škola, škola a škola.

13. ledna 2011 v 19:50 | Uzavřená
Aj
Už mi hlavou je přeskakují slovíčka jako noticeable a presumable, nevím jestli se jich naučím ještě dalších sto, budu muset.

Mám toho nějak plné kecky ani nejsem zrovna v nejlepší náladě. Francouzština minulý čas. Dneska mi učitelka při hodině řekla, že jsem překvapině až moc napřed, že bývám pozadu. Pf, nemám jí ráda.

Ještě musím dneska složit dadaistickou básničku na češtinu, naučit se ty slovíčka na angličtinu, pak na francouzštinu, dodělat věci na písemnou elektrokomunikaci a určitě se ještě něco najde.

Jsem znuděná a zhnusená tím, co všechno neumím. Ráda bych ovládala angličtinu, ale místo toho v tom všem.. plavu. Budu ráda, když dostanu 4. Při jeho známkování. Bože. Gr.. nedostanu, udělám to dobře.. =D Jo říkat si to můžu.

Prostě já nemůžu mít na vysvědčení trojky a jeslti je mít budu, budu hodně nasraná.

Na helpforenglish se účastním soutěže o seriál Bones, tak uvidíme, třeba vyhraji, třeba ne. =D

03.01.11 - Shrnutí toho všeho.

3. ledna 2011 v 13:50 | Uzavřená
.
Samozřejmě jako každý rok jsem si dala naprosto nesmyslné předsezvetí, které stejnak nesplním.

Nechápu proč to vůbec dělám. Slíbila jsem si, že v týdnu nebudu chodit spát po půlnoci, ale před ní. Samozřejmě jsem šla dneska spát ve tři hodiny ráno, že Werý. =D

Mám hrozně slabou vůli, hrozné. To samé jsem si řekla, že si konečně začnu zapisovat své výdaje a náklady.. =D Ale jako to zatím dva dny plním. Nic jsem nekupovala. =D

A taky jsem si celé prázdniny říkala, že se budu učit.. Samozřejmě úkoly a veškeré věci jsem dělala až dneska. A na zítra toho mám až nad hlavu jen protože jsem byla naprosto líná.

Musím na zítra napsat anglický dopis, který máme přesně zadaný. Naučit se na účetnictví a slíbila jsem spolužačce učení.

25.12.10 - Chjo. Rodiné návštěvy.

25. prosince 2010 v 23:56 | Uzavřená
1
Nekřižujte mě, nezlobte se na mě, ale být celý den někde, kde si nepřijdete dobře je nad mé síly.

Na první svátek Vánoční je naším zvykem jezdit za tátovou mámou do B. Mám k nim svůj "vztah". Zřejmě to jsou hodní lidé a mají nás rádi? Jenže několik posledních let, jsme pro mě téměř neexistovali, oni se k nám nestaví a to bydlíme 20 km od nich a jezdí kolem nás často.

Když přijeli naposled, žádali, aby jsme jim půjčili peníze, protože tátova ségra je na tom špatně, že ji musej založit. Jako kdyby mi jsme kradli. Váleli se v penězích.

Nejezdím tam prostě ráda, mám vůči nim averzi. Možná je to špatné říci, ale nevím, zda je mám ráda. Nevím. Přijde mi, že k nim nic necítím.
 
 

Reklama
Reklama